Diecézní charita České Budějovice

„Oba sociální projekty byly naprosto v pořádku vyúčtovány. Peníze našich dárců a sponzorů jsou účelně vynaloženy pro potřebné děti,“ uvedl vedoucí humanitární a rozvojové pomoci DCH Roman Tlapák. 

Důležité podle něj je, že peníze, které posílají čeští adoptivní rodiče běloruským dětem, nedostává přímo rodina dítěte. „My potřebné rodiny navštěvujeme, a ptáme se, co jejich děti potřebují. A z těchto peněz pak dětem kupujeme třeba potraviny, boty, oblečení, školní pomůcky, léky a další potřebné věci,“ upřesnila koordinátorka projektů pinské Diecézní charity Galina Gerus.

Pracovníci pinské charity věnují výběru dětí do programu Adopce na dálku velkou pozornost. Zařazovány do něj jsou děti ze sociálně slabých a často neúplných rodin. Důležité také je, že jsou vybírány pouze podle sociálních a žádných jiných kritérií. „Jsme sice zařízením katolické církve, ale pomáháme všem potřebným bez ohledu na náboženství. Čili naše služby využívají i pravoslavní (pravoslavná církev je v Bělorusku nejrozšířenější) lidé bez vyznání a další,“ objasnila Galina Gerus.

Ve dnech od 17 až 20. 4. 2013 uskutečnili pracovníci Diecézní charity Pinsk ve Vodňanech, Strakonicích a Českých Budějovicích přednášky o životních podmínkách lidí v Bělorusku. Nemluvilo se o politice, protože se pracovníci obávají možných komplikací při návratu do vlasti. Tématem byl hlavně život dětí v rodinách, ve kterých je pouze samoživitel. Velkým problémem také je, pokud dítě vychovávají rodiče alkoholici, nebo prarodiče. Typickým jevem pro rodiny alkoholiků bývá nepřiměřené bití dětí.

Pinská charita těmto dětem nabízí centrum, kde se mohou ohřát, najíst se, udělat si úkoly a smysluplně trávit svůj čas. Mnoho dětí, zvláště z rodin alkoholiků, sem doslova utíká, protože už to doma nemohou vydržet. Proč je tolik rodin rozvrácených a proč je hodně alkoholiků? Odpověď je velmi složitá. Především ještě stále doznívá černobylská jaderná katastrofa, mnoho obyvatel stále trpí nemocemi z ozáření, radioaktivní spad zamořil zemědělskou půdu, a tudíž potraviny jsou pořád částečně závadné. Další příčinou neutěšených rodinných poměrů je alkohol, který je v Bělorusku velice levný. Mnohdy je tvrdý alkohol (hlavně vodka) jen o málo dražší než základní potraviny (máslo, chléb atd.) Rodiče nemají peníze na rozvojové aktivity dítěte, za tamní mzdu nemohou uživit celou rodinu. Například v programu Adopce na dálku je děvče, které žije pouze s matkou, jež byla donedávna bez práce, a rodinu museli živit dědeček s babičkou. Nyní již tato žena pracuje jako dojička za měsíční plat v přepočtu 2000 korun, přičemž ceny (s výjimkou již zmíněného alkoholu) jsou v Bělorusku srovnatelné s Českou republikou.

Sociální dávky jsou v Bělorusku státem přidělované formou potravin, ale rodina na ně ztrácí nárok, pokud vycestuje do zahraničí např. na Ukrajinu pro levné oblečení. Ani studium není levná záležitost, od střední školy musí někteří studenti platit, přitom prominentní děti mají vzdělání zadarmo. Životní situace v Bělorusku je těžká, obzvláště na venkově pak velice složitá, proto projekty, které českobudějovická Diecézní charita podporuje, jsou smysluplné. Každý mladý člověk, který bude v Bělorusku vzdělaný, může napomoci změnit nedemokratický systém své země.

A jak hodnotí pobyt v jižních Čechách ředitel Pinské diecézní charity Pavel Chalavkin? „Odvážíme si pozitivní dojmy, poznali jsme tady spoustu dobrých lidí, kteří pomáhají druhým. Jsme rádi, že můžeme využít zkušenosti českobudějovické Diecézní charity u nás v Bělorusku,“ řekl.