Příběh paní Evy
Paní Eva (25 let) se na Intervenční centrum jen těžko mohla obrátit sama. Neměla žádný přístup k internetu, nemohla mít telefon, druh jí zakazoval kontakt s rodinou, hlídal jí příchody z práce, na každou pochůzku ji doprovázel.
Postupně ji začal ponižovat, paní Eva tomu po čase začala věřit, že je vážně tak neschopná, jak jí druh neustále říká. Psychický teror se zhoršoval, druh jí sprostě nadával, dával jí příkazy, zakazoval jí svobodně se projevovat. Stále však stála o zachování vztahu s druhem, vždyť přece spolu prožili i spoustu hezkého. Paní Eva nerozuměla tomu, co se děje. Jednou se zmínila, že by mohli s druhem navštívit psychologa, ale to situaci jen zhoršilo; odpovědí jí bylo, že kdyby ona se chovala tak, jak partner požaduje, všechno by bylo v pořádku. Po jednom těžkém víkendu, kdy bylo zase všechno špatně a paní Eva už nevěděla, co má dělat, svěřila se v zaměstnání kolegyni Jarce, ke které měla důvěru. Paní Jarka věděla o Intervenčním centru, nabídla paní Evě, že tam spolu zavolají. Při telefonátu si paní Eva promluvila s pracovnicí Intervenčního centra, která ji vyslechla. Podařilo se zrealizovat několik schůzek s Intervenčním centrem na bezpečném místě, aniž by druh paní Evy o tomto věděl. Díky tomu se paní Eva dokázala lépe vyznat v tom, co se ve vztahu děje a jaké jsou možnosti řešení situace. Paní Eva si postupně začínala více věřit a rozhodla se, že chce nefunkční vztah ukončit a s Intervenčním centrem se dohodla na spolupráci při odchodu od druha. Za pomoci kolegyně si opatřila telefon, o kterém druh nevěděl, spořila si peníze na svůj nový podnájem a připravovala se na odchod od druha. V den odchodu, když druh odešel do práce, paní Eva věděla, co má dělat, aby se bezpečně odstěhovala a mohla začít nový život. Byl sestaven bezpečnostní plán pro situaci, když by paní Evu druh vyhledal.
