Předvánoční slovo adresované adoptivním rodičům
V životě, jak si myslím že je správné, je dobré prožít chvíle šťastné i zlé. A navíc je pravda co se říká, že něco zlé přinese dobré.
Přesně před rokem mne potkala nemoc. S vědomím, že jsme na světě proto, abychom pracovali, žili, pomáhali potřebným, s touto myšlenkou jsem do boje se zákeřnou chorobou šla. A pro dnešek zvítězila. Svou rozdělanou práci, pomoci dětem v Bělorusku a ve vzdálené Africe vnímám jako poslání. Ne, to není fráze, je to dar umět otevřít srdce, umět dar přesvědčit lidi o tom, že i sebemenší pomoc přinese potřebným blaho.
Mám veliké štěstí. Za prvé že jsem tuto práci od paní ředitelky Čermákové dostala, za druhé, že mám v českobudějovické charitě vskutku dobré kolegy a za třetí, že mám Vás, milí adoptivní rodiče. Bez Vás by pomoci nebylo. Vážím si Vaší štědrosti, upřímnosti a schopnosti pomoci dětem. Obzvláště těm, které tuto pomoc potřebují.
Jsem zpátky. Je pro mne velikou výzvou znovu se naplno zapojit do koordinace projektů zahraniční humanitární pomoci, prohloubit spolupráci a znovu obnovit po roční přestávce zpřetrhané nitky s Vámi, adoptivními rodiči a samozřejmě navázat nová přátelství se sponzory novými. To je můj cíl, to je mé poslání.
Drazí adoptivní rodiče, v předvánočním čase přeji klid, mír v duši a šťastné chvíle se svými nebližšími.
Vězte, nyní se dívám na svět zcela jinak….
