Ludmila Plátová: vždy je možné najít důvod k radosti
České Budějovice, Minsk – Ludmila Plátová, rodačka z jihočeské Soběslavi, v současné době žije a pracuje čtvrtým rokem v běloruském hlavním městě Minsk. Má za sebou téměř dvacetiletou zkušenost s rozvojem různých typů terénních sociálních služeb. V Bělorusku působí v odlehčovací službě Tabita, kde pomáhá těžce nemocným i pečujícím a podílí se na pomoci těm nejpotřebnějším. Koncem července 2019 se stala novou koordinátorkou projektu českobudějovické Diecézní charity Adopce na dálku v Bělorusku.
Ludmila Plátová pochází z malého jihočeského města Soběslav. Od dětství snila o tom, že se stane zdravotní sestrou. Vzorem jí byla její maminka, která se starala o seniory a osamělé lidi v sousedství. „Učila mě vztahu k lidem s různými vlastnostmi, říkala, že jejich štěstí závisí na nás,“ vzpomíná Ludmila. I přes to, že její tatínek nebyl volbě pomáhající profese nakloněn, Ludmila vystudovala nejprve obor dětská sestra, a poté Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
„Když mi bylo 23 let, starali jsme se o prababičku. Byla jsem s ní v posledních chvílích jejího života a pochopila jsem, že chci pomáhat lidem i v takto těžkém stavu, protože bych sama jednou chtěla, aby se i o mě někdo ve stáří staral." Deset let pak pracovala v hospicu v Brně a navštěvovala pacienty v domácnostech.
Do běloruského Minsku se přestěhovala před čtyřmi přes své působení v katolickém Hnutí Fokoláre (Dílo Mariino). Arcidiecézní charita Minsk-Mogilev zde Ludmile umožnila pracovat na rozvoji sociálního projektu Tabita. Cílem této služby je pomáhat tam, kde není dostupná jiná, především státní, forma pomoci, a reagovat na potřeby nemocných a jejich rodin. Pracovníci služby Tabita pečují především o seniory a osoby s těžkým zdravotním postižením, a také poskytují podporu pečujícím, jelikož mnozí z nich nevědí, jak se o nemocného člověka starat. To vše poskytují lidem zdarma. Klienti mívají mnohdy narušené vztahy v rodině. „Někdy stačí člověku třeba jen nainstalovat potřebnou aplikaci do telefonu a hned může snadněji a častěji komunikovat se svými dětmi, které bydlí třeba velmi daleko. To mi dělá velkou radost,“ dodává Ludmila s úsměvem.
Jednou týdně pracuje ve skladu humanitární pomoci Charity v Minsku, kde třídí oblečení, uklízí, ale také se setkává s lidmi. Některé věci sem dovážejí ze zahraničí, některé jsou z Běloruska. Do skladu přicházejí i lidé, kteří se starají o své rodiče, jsou nuceni opustit práci, a ocitnou se v obtížné situaci. Mezi nedostatkové artikly patří např. pleny pro dospělé či dětské boty. Častými návštěvníky skladu jsou rodiny s více dětmi i lidé se zdravotním postižením. „Je důležité, abych znala situaci konkrétní rodiny. Dělám si poznámky, kdo a co potřebuje, a pokud se ve skladu objeví oblečení nebo obuv, které potřebují, tak jim zavolám,“ říká Ludmila a dodává: „Díky tomu, že jsem v Bělorusku, mohu být v přímém kontaktu i s pracovníky Charity Pinsk, kteří vybírají vhodné děti do projektu Adopce na dálku, a být třeba u sociálních šetření přímo na místě, kde žijí rodiny zapojené do projektu.“
Do programu Adopce na dálku v Bělorusku jsou partnerskou Diecézní charitou Pinsk vybírány děti z Bretské oblasti z nejchudších či neúplných rodin, které jsou odkázány pouze na nízké sociální dávky. Jediným kritériem při výběru je sociální a ekonomická potřebnost rodiny, ve které dítě žije. Čeští dárci – adoptivní rodiče finančně přispívají vybranému dítěti na úhradu školních výdajů, kroužků, případně léků. Adopce na dálku tedy není o skutečné fyzické adopci dítěte, ale jedná se o adresnou finanční pomoc vybranému dítěti, cílenou přímo do jeho přirozeného kulturního prostředí. Finanční příspěvek se tak stává pro dítě trvalým vkladem do jeho života.
„Když jsem začínala pečovat o vážně nemocné lidi, obávala jsem se, že brzy vyhořím. Ale tato práce se netýká jen smrti – jde o život. Je důležité, jaký cíl si nastavíte sama pro sebe. Mým úkolem není lidi uzdravovat, protože to je nemožné. Mým cílem je, aby nemocní a jejich blízcí byli šťastnější. A v tom jim mohu pomoci.“
Ludmiliným „receptem“ proti syndromu vyhoření je plavání, procházky po lese, četba, cestování a horská turistika. „Svou práci mám moc ráda. Někde jsem četla: Nikdy jsem se nesetkala s člověkem, od něhož se něco nemohu naučit – To je moje krédo. Naučila jsem se, že v každé životní situaci je možné najít důvod k radosti," uzavírá Ludmila Plátová.
Text: Martina Baráková
Foto: lady TUT.BY
Jak se žije a pomáhá potřebným v Bělorusku a jak funguje náš projekt Adopce na dálku, který realizujeme už od roku 2005?
Přijďte se dozvědět více o životě v Bělorusku i jiných tamějších projektech! Zavítejte v pátek 18. října od 17 hod na Diecézní charitu České Budějovice (Kanovnická 18), kde se můžete osobně setkat s novou koordinátorkou Adopce na dálku v Bělorusku Ludmilou Plátovou i dalšími pracovníky běloruské Charity.
Srdečně zveme nejen všechny současné adoptivní rodiče projektu Adopce na dálku v Bělorusku, i ty, kteří projekt podpořili v minulosti. Vítaní jsou také posluchači z řad veřejnosti. Pozvánka ZDE.
