Soubor vznikl v chladných listopadových dnech roku 2014 na jihu Čech. Mezi bezdomovci se autor snímků pohyboval dva roky. Mnoho času strávil především v Olomouci a okolí, focení na jihu Čech téma uzavírá.

Jindřichu Štreitu je bližší vyjadřovat se fotografickým ztvárněním, než slovy či texty. To je i důvod, proč jednotlivé obrázky nepojmenoval.

Dokument o lidech z okraje společnosti  

Jindřich Štreit spolupracuje více než patnáct let s jihočeskou Farní charitou Tábor. A právě Ivana Hašplová, ředitelka Farní charity Tábor a Hana Vojtěchová, tamní sociální pracovnice, Štreita oslovily s žádostí o vytvoření souboru fotografií lidí bez domova. „Nejprve jsem se tomu bránil. Ale potom jsem si řekl, že se o to pokusím. Téma mě velmi silně zaujalo,“ prozradil začátky dokumentování bezdomovců Jindřich Štreit.

Jižní Čechy, jak o nich většinová společnost neví, nebo vědět nechce

Vystavované fotografie pocházejí z těchto jihočeských obcí (a jejich okolí): České Budějovice, Prachatice, Záblatí u Prachatic a Benešov nad Černou. Během pořizování snímků doprovázeli J. Štreita pracovníci Charity. Pomáhali mu v tom, co je pro jeho styl nejdůležitější – oslovit a navázat kontakt s lidmi, které fotografoval. Obrázky jsou vždy výsledkem setkání a lidského přiblížení. Těch, kteří jsou na snímcích zachyceni, a dokumentaristy, který však ve výsledku zůstává v pozadí, skrytý za objektivem fotoaparátu.

Bezdomovci barevně

Oproti obvyklému způsobu zachycování snímků jsou vystavovaná díla výjimečná technickým zpracováním. Jindřich Štreit na čas vyměnil milovanou Leicu za digitál. Místo černobílých obrázků, s pro Štreita charakteristickým zrnem, jsou vystavované fotografie vyvolané v počítači a barevné. Snad až příští cyklus fotografií napoví, který způsob zachycování přítomnosti bude do budoucna Štreitovi bližší.

Nebuďme lhostejní!

V zimě je pro bezdomovce důležitá strava a vitamíny, možnost pobýt někde v teple. V Českých Budějovicích provozuje Městská charita ČB dvě služby šité na míru lidem na ulici. Jsou to Dům sv. Pavla – služby lidem bez domova a Terénní program. Pracovníci Městské charity ČB poskytují lidem celou škálu podpory. Od potravin, hygienických prostředků, zdravotního ošetření, pomoci s vyřizováním dokladů a záležitostí na úřadech až po podporu při hledání práce, bydlení a řešení dluhů. A někdy postačí i jen vlídné slovo.

Pomoci můžete i Vy, a to přispěním do sbírky pro lidi bez domova! Darujte mýdla, jednorázová holítka a krémy, ponožky, rukavice, čepice, boty, deky a spacáky. Pracovníci Charity věci předají těm, kteří je nejvíce potřebují. Věci můžete buď vložit přímo na výstavě Kde domov můj do připraveného koše, nebo přinést v Č. Budějovicích na Městskou charitu buď do kanceláře Terénního programu (Žižkova 309/12), nebo do Domu sv. Pavla (Riegrova 32), a to každý všední den. Děkujeme!

Setkání s autorem fotografií Jindřichem Štreitem 21. 1. 2016

Ve čtvrtek 21. ledna 2016 v 16.00 hodin se uskuteční přímo v Galerii Mariánská setkání s Jindřichem Štreitem, autorem fotografického cyklu Kde domov můj. Na setkání je srdečně zvána široká veřejnost. Vstupné dobrovolné.

Program setkání s Jindřichem Štreitem ve čtvrtek 21. 1. 2016: v 16.00 hodin prohlídka výstavy a úvodní slovo k výstavě od profesora Jindřicha Štreita a biskupa Pavla Posáda (prezident Charity Česká republika), v 17.00 hodin beseda s Jindřichem Štreitem s promítáním fotografií v kavárně Galerie Mariánská, v 18.00 hodin autogramiáda fotografií Jindřicha Štreita.

Záštitu nad výstavou převzal českobudějovický světící biskup Mons. Pavel Posád.

Text: Věrka Michalicová

Jindřich Štreit

Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku (Morava). V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov). Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967). Ženatý od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika a vnuk Daniel.

Po absolvování univerzity začal vyučovat na Základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1997 v Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí.

První impulz k fotografování dostal od otce. V roce 1964, v době studií, ho podnítil k fotografování prof. Jan Bukovjan. Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.

V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky.

Důvodem stanovení trestu podle dvou paragrafů trestního zákona (hanobení republiky a jejího představitele) byla interpretace vystavených i nikdy nezveřejněných fotografií (po úřední prohlídce celého archivu fotografa). Součástí trestu bylo zabavení části negativů a pozitivů a fotoaparátu (coby nástroje trestných skutků). Jindřich Štreit měl zakázáno pokračovat ve své trestné činnosti fotografování a byl sledován. V dějinách fotografie je tento případ pravděpodobně unikátní.

Po propuštění z vězení nesměl Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně a po uzavření soudního jednání si musel najít zaměstnání jako dispečer Státního statku Ryžoviště. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 se Štreitova situace změnila. V letech 1991–1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále.

Od roku 1994 je samostatný fotograf. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde pedagogicky působil v letech 1991–2003, se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2014 na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě mu byl udělen titul Doctor honoris causa.

Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko) Brazílii, Moldávii, ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Tichá nemoc, Hledat anděla, Lidé Vítkovska, Ocelový svět, Vítkovice, Divadelní svět Brno, Jsme ze stejné planety, Kde domov můj?, Držíme spolu). Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé, Dobrovolně, Opava na prahu 3. tisíciletí, Dopravní podnik Olomouc).

Je členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze.

Jindřich Štreit připravil více než tisíc sto autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal přes třicet knih a mnoho katalogů, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů.