Na návštěvě na charitním dětském táboře
Letos se tábor koná už poosmé. V krásném prostředí lesů a rybníků napíná 16 dětí své síly k tomu, aby osvobodily zlatou zakletou vílu ze spárů čaroděje Černovouse. Zveme Vás k nahlédnutí do táborového dění...
Diecézní charita České Budějovice nabízí lidem, kteří žijí v sociálně vyloučených komunitách a lokalitách pomocnou ruku. Charitní Poradna Eva jim pomáhá zastavit či zpomalit sociální propad, pro děti zprostředkovává pomoc dobrovolníka s doučováním či volnočasovými aktivitami. Odborné vedení dobrovolníků má na starosti Dobrovolnické centrum, které také organizuje letní dětský tábor.
„Já udělám strom a vyrobím jídlo,“ informuje mě na začátku návštěvy tábora malá Maruška. Sedí spolu s ostatními u venkovních stolů a modeluje výrobky ze slaného těsta – dárky pro zakletou vílu. Za chvíli už slyším: „Mně se to furt boří!“
Kouzelné jablíčko vysvobodí zakletou vílu
Pokud děti splní všechny úkoly, tak „na úplném konci předají víle kouzelné jablíčko a odměnou jim za to bude poklad – diplomy a malá sladkost,“ uvádí mě do etapové hry Beáta Součková, jedna z táborových vedoucích a zároveň autorka etapové hry. Připravovala ji před táborem necelé tři týdny a podle všeho slaví hra úspěch. „Děti každý den dopoledne plní úkoly a dostávají se blíž k víle. Máme tady ozdobenou třešeň, tam je víla zakletá a nakonec nás snad přijde navštívit, když ji děti osvobodí,“ doplňuje popis hry hlavní táborová vedoucí Alena Kohoutová.
O akčnost, zdá se, není nouze
V čem je tento tábor jiný, než jiné tábory? Ptám se mladé vedoucí Barči, která je tu poprvé: „Tady se pořád něco musí dělat, děti se pořád musí hlídat.“ Přidává se další vedoucí Nikola: „Běžné tábory jsou více akční. Děti mohou být více v lese samostatně. Ale to je tady omezeno i věkovou skupinou dětí, které tu jsou.“ Ovšem o akčnost, zdá se, není nouze. Byť v jiné formě, neboť většina dětí je hyperaktivních. Dokladem je vyprávění vedoucí Marušky: „Včera jsem klukům četla pohádku před spaním a Máťa pořád, že si to neumí představit. Tak seděl vedle mě a celou dobu mi do toho povídal a koukal v knížce na obrázky. Poslala jsem ho, ať si jde zase lehnout a zkusí spát. Četla jsem dál a za chvíli jsem čelovkou zasvítili k jeho posteli. Visel na palandě za nohy, hlavou dolů a ještě žbrblal, že se na táboře málo zpívá a že by si tuze rád zazpíval,“ popisuje vedoucí Maruška večerní ukládání k spánku.
Kravata z táborového obchůdku
O poledním klidu mohou děti zajít do táborového obchodu. Za táborové peníze, které děti vyhrály v různých soutěžích, si mohou nakoupit drobnosti pro sebe či dárky pro své blízké. „Daník si koupil včera kravatu a odpoledne šel s tou kravatou na procházku,“ vypráví vedoucí Eva Ďoubalová. „A jak se nesl!“ vzpomíná na Daníka další z táborových vedoucích Marika Šťastná. Naopak Jituška si včera koupila bonbony. „A už nemám ani jeden. Večer jsem je všechny potají snědla. A jednu sušenku a lízátko. A koupila jsem si ještě propisku a gumu,“ dodává Jituška.
„Vy tady máte psa?“ ptám se dětí, když vidím světlého labradora, který poslušně leží pod stolem, na kterém si děti hrají. „Ano,“ odpovídají. „On je hodný! My o něm kolikrát ani nevíme. A nemá rád, když někdo utíká a křičí,“ důležitě mi sděluje Lucinka. A hned předvádí Athosovy dovednosti: „Atíku, dej packu. Atíííí!“
Zajímalo mě, jak zdejší dění vnímá Eva Ďoubalová, od ledna 2014 nová vedoucí Dobrovolnického centra, která se účastní tábora poprvé. „Úplně mě dostává způsob uvažování dětí, to člověka vážně nenapadne. A každý den je něco! To kdyby se psalo… Jsem hodně ráda, že jsem tady, je tu prima. Děti jsou celkově moc hodné.“
Tábor je přesně v polovině...
Tábor se v době, kdy jsem tady na návštěvě, nachází ve své polovině. „Zatím jsme byli jednou na výletě v nedalekých Borovanech, podívali jsme se tu do kláštera, dětem se to moc líbilo. Byli jsme nahoře na kůru a děti mohly hrát na příruční varhany. To bylo pěkné. Navštívila nás policie s připravenou preventivní přednáškou. Děti byly šikovné, spoustu otázek věděly – třeba co je nutná výbava na kolo,“ shrnuje prozatímní hlavní události A. Kohoutová. A co táborníky ještě čeká? „Zítra jdeme na pěší výlet do Lhoty, cílem je cesta, procházka, cestou budeme hrát různé hry. Proběhne noční hra, a když bude hezké počasí, tak se budeme koupat. Ke koupání jsme zatím neměli bohužel kvůli počasí příležitost, stejně tak ani ke spaní venku ve spacácích. Snad obojí ještě bude možné,“ přeje si závěrem Alena Kohoutová, hlavní vedoucí dětského tábora.
Text: Věrka Michalicová
