Dobrovolnické centrum České Budějovice uspořádalo jubilejní 10. charitní tábor
Letní tábor pro děti ve věku šest až třináct let zaštítěný Dobrovolnickým centrem ve spolupráci s poradnou Eva při Diecézní Charitě České Budějovice se letos konal v termínu 13. – 18. 8 v ubytovacím zařízení ve vesnici Chlum u Třeboně.
Dovolte mi, abych Vás tímto týdnem plným her a zábavy krátce provedla.
Tábor pro nás bohužel začal malou nepříjemností. Poté, co jsme se seznámili s Pánem Času,
který nám přinesl ukázat svůj klíč času, jsme byli o tento klíč okradeni zlověstným vodníkem.
Jak jsme se později od místních obyvatel dozvěděli, tento vodník se jmenuje Hejtmánek a
zabydlel se před lety v rybníce Hejtman.
Co pro nás tato nečekaná situace znamenala? Roční období se začala střídat zvýšenou rychlostí
– během našeho pobytu se vystřídala všechna! Jaro-léto-podzim-zima. Pán Času nás úpěnlivě
prosil, abychom pro něj klíč získali zpět. Naštěstí jsme objevili truhličku převázanou dvanácti
barevnými pentlemi – jednou za každý měsíc v roce. Pán Času byl přesvědčen, že pokud
budeme schopni truhličku otevřít, získá tím zpět svůj ztracený klíč. Varoval nás ale, že smíme
pentličky rozvazovat postupně a jen tehdy, pokud si před tím zahrajeme hru - tím splníme
předpoklad k rozvázání pentličky. Varoval nás, že jinak bude klíč navždy ztracen a nikdo již
nebude schopen zastavit překotně se točící čas. Do měsíce by se pak z nás všech stali babičky
a dědečkové!
Řídili jsme se pokyny Pána Času a každý den hráli tři hry, za které jsme si mohli rozvázat
pentličky. V lednu jsme si například zahráli na tři krále – se zapálenou svíčkou jsme museli ujít
vytyčenou trasu a napsat na dveře K+M+B. V únoru nás zastihl svátek zamilovaných – svázáni
ve dvojicích za ruce šátky jsme plnili různé úkoly. V březnu jsme museli umět správně
pojmenovat mláďátka různých zvířátek. V květnu jsme hráli májky – jednu z her, která nás
všechny bavila nejvíce. V červnu jsme si užívali den dětí, a tak jsme se vydali na výlet. V září
jsme si zábavnou formou opakovali matematiku, abychom byli připraveni do školy. A konečně
v prosinci jsme museli vyluštit tajenku, ozdobit smrkovou větvičku a zazpívat koledu.
Zažili jsme i další krásné chvíle – navštívil nás například Víťa Marčík se svým loutkovým
divadlem, ve velkém horku jsme si zahráli balónkové vodní bitvy, a když přijel pan ředitel na
návštěvu, přivezl nám broskve a koblihy. ☺ Také jsme si zahráli dobrodružnou noční hru.
Vodník Hejtmánek nám opět chtěl škodit a unesl nám naši vedoucí Mariku! My jsme ji pak
sběrem vodníkových šupinek museli zachraňovat. Přesto, že jsme sebrali dostatečné množství
šupinek, nám vodník odmítl Mariku vydat – ta s ním proto musela svést lítý boj, až se jí podařilo
od vodníka utéct a zachránit se.
Poslední den nás opět navštívil Pán Času. Byl velmi spokojen s tím, že se nám podařilo rozvázat
všechny pentličky. Odemkl poslední zámek, který držel truhličku zamčenou – a vytáhl z ní
ztracený klíč! Zamkl čas, který se rozběhl opět správnou rychlostí, a byli jsme zachráněni! Na
závěr jsme všichni od Pána Času dostali malou vzpomínku – medailonek na krk ve tvaru hodin
a ručník, kdybychom prý znovu narazili na mokrého vodníka. ☺
Závěrem bychom rádi dodali, že jsme se z tábora vrátili všichni s úsměvem na rtech a s mnoha
vzpomínkami k vyprávění. Díky Bohu jsme přijeli domů ve zdraví a ani během tábora jsme
nemuseli řešit závažné zdravotní komplikace – snad jen s výjimkou sršního bodnutí, které
postihlo jednu z našich milých dobrovolnic. I počasí nám přálo – sluníčko se na nás smálo po
většinu tábora a vítané osvěžení se dostavilo v podobě malé přeháňky jen jednou.
Všichni už se moc těšíme na další společné zážitky a děkujeme všem, kteří se podílí na tom,
aby nám podobné chvíle plné radosti zajistili a umožnili.
