Bezdomovecké divadlo představí Křížovou cestu bezdomovců
České Budějovice – Paralela křížové cesty Ježíše Krista s příběhem člověka bez domova. Originální představení stěžejního tématu Velikonoc s názvem Křížová cesta bezdomovce, aneb selhání a beznaděj jako „stavební kámen“ pro nový začátek sehraje Bezdomovecké divadlo Domu sv. Pavla 3. dubna od 19 hod ve Studentském kostele svaté Rodiny v Českých Budějovicích.
Divadelní soubor složený z klientů, zaměstnanců a dobrovolníků Domu sv. Pavla českobudějovické Městské charity funguje od roku 2009. Velký úspěch toto amatérské divadlo zaznamenalo při ztvárnění Pašijových her u Černé věže v roce 2010. Souboru se podařilo na tento sukces navázat dalšími hrami – např. Popelka z popelnice (2011), Do dna (2013), Perníková Karkulka (2014), Johnnie Walker aneb Honza Procházka (2015), Pallacino (2016) či Ze života hmyzu (2018). Každoročně, vždy na jiném místě, pak nevynechávají „klasiku“ s duchovní tématikou věnovanou poslední cestě Ježíše Krista.
Stěžejní osobností Bezdomoveckého divadla je psychoterapeut František Voják – scénárista, herec i režisér v jedné osobě. „Samozřejmě se do tvorby každého díla zapojují klienti, kteří do každé hry dávají svoje nápady. Nic nekopírujeme, vše je autentické a vždy spojené s lidmi bez domova,“ prozrazuje vedoucí azylového domu a současně herečka uskupení Petra Vohlídalová a doplňuje: „Každoročně klademe důraz na pozastavení se v postním a velikonočním čase. Hrajeme také kratičká představení pouze u nás v Domě sv. Pavla například v rámci posezení s klienty, třeba poslední večeři Páně hranou před večeří.“
Hlavní herecké role jsou obsazovány nejčastěji pracovníky a dobrovolníky azylového domu nebo těmi zodpovědnějšími klienty. Další role ztvárňují ostatní uživatelé služby.
Co pozitivního přináší lidem bez domova hraní divadla?
„Když hrají v představení, tak nikdo z diváků neví, kdo z herců je uživatel služby a kdo pracovník azylového domu. Hrají, ale lidé se v tu chvíli na ně nedívají jako na bezdomovce, ale jako na herce divadla, což je motivuje hrát a ustát to nejen na jevišti,“ říká Petra Vohlídalová.
Ve velikonočním představení bezdomoveckého divadla se pokusili o propojení příběhu člověka, jemuž se po ztrátě zaměstnání hroutí svět, s příběhem Ježíše Krista a jeho posledními hodinami před ukřižováním. V ději Ježíš Kristus působí v krizových momentech jako povzbuzující zachránce, jenž dává nešťastníkovi sílu tím, že poukazuje na svá vlastní utrpení, která nakonec dokázal překonat. Tento příběh je lidem na ulici v mnohých případech blízký. „Lidé bez domova si v podstatě nesou svůj vlastní kříž. Často nemají žádné zázemí, rodiny s nimi rozvázaly kontakty. Na ulici jsou sami, se vším, co na nich visí, bez schopnosti zorientovat se a sám si pomoci. Naše služby jim mohou pomoci s jejich problémy, ale zázrakem z nich jejich břemeno nesejmeme. Dál si svůj kříž nesou, ale my jim ho trošku ulehčíme a ukážeme cestu. Pak už je to jen na nich,“ doplňuje Petra Vohlídalová.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Bezdomovecké divadlo Domu sv. Pavla funguje od roku 2009 jako přesahová, psychoterapeutická aktivita pro lidi bez domova. Jeho hlavní myšlenkou je zapojit aktivně lidi bez domova do činnosti, která vyžaduje pravidelnost, spolehlivost a zároveň dá těmto lidem zažít pocit úspěchu. Současně nenásilným, srozumitelným způsobem a zpravidla humornější formou seznamuje veřejnost s problematikou bezdomovectví, závislostí či hlubšími duchovními tématy.
Text a foto:
Martina Baráková
Diecézní charita Č. Budějovice
